Můj život

Narodila jsem se 3. října 1968 v Brně, v Československé socialistické republice, a mého otce prý po návratu z oslavy sledovala na náměstí Svobody hlaveň tanku.

Rané dětství jsem strávila v Jundrově, kde místo paneláků byla pole a odkud se za nákupy vyráželo někdy až „do Brna“.

Když se narodil bratr, přestěhovali jsme se s rodiči na Drobného, odkud jsme z balkónu měli dokonalý přehled o polovině hřiště Zbrojovky. Do školky jsem bratra i sebe vodila do krásné vilky, které se tehdy ještě neříkalo Arnoldova.

První třída s rozšířenou výukou matematiky na Staňkově mi přinesla hlavně poznání, že toho v životě moc nenapočítám.

Po rozvodu a následných nových sňatcích rodičů jsme se přestěhovali do Karviné. Ten rok na severu mám dost v mlze, nejvíc si asi pamatuju výhled z okna na nákupní centrum Brno.

Od třetí třídy jsem navštěvovala základní školu v Kunštátě, což považuju za jednu ze svých největších životních výhod. Jako děti jsme měli spoustu volnosti, ale zároveň byl znát neustálý dohled komunity malého městečka.

Za nemenší privilegium považuju studium na gymnáziu v Boskovicích, které bylo i v osmdesátých letech oázou relativní svobody a místem, kde se pěstovala a podporovala kultura. Jsem velmi pyšná na to, že mnoho z mých tehdejších pedagogů jsou dnes mými přáteli.

V roce 1987 jsem nastoupila na Filozofickou fakultu tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, obor český jazyk a literatura a francouzský jazyk a literatura. (A taky jsem se vdala.)

Nedovedu si přestavit lepší prostředí, kde prožít listopadové změny 1989, než byly budovy a dvorek filozofické fakulty. Intenzivní prožitek solidarity, kdy lidé přinášeli stávkujícím studentům jídlo, peníze i povzbuzení, probouzející se vědomí, že se dějí velké věci (bez ohledu na to, že ne všechny naše představy se naplnily), možnost být při tom, kdy se lámou dějiny a odhalují charaktery lidí, bych přála každé generaci.

(Pro jistotu: byla jsem pionýrka i členka SSM. Začlenění mezi kandidáty KSČ jsem se vyhnula – poměrně trapnou – výmluvou na zdravotní důvody.)

V roce 1991 jsem absolvovala půlroční stáž v Aix-en-Provence. V roce 1992 se mi do České a Slovenské federativní republiky narodil starší syn. V roce 1993 jsem absolvovala (teď už Masarykovu) univerzitu a začala učit na katedře romanistiky. Druhý syn se narodil v roce 1995, už jako občan České republiky.

Ke své alma mater se velmi hrdě hlásím, i jako členka Spolku absolventů a přátel Masarykovy univerzity. Velmi mě těší, že univerzita se prosazuje nejen jako špičková vzdělávací a výzkumná instituce, ale také jako významný aktér společenského dění a změn. A velkou radost mívám ze setkání se svými bývalými studenty, z nichž vyrostli sebevědomí a zodpovědní lidé.

Od roku 1993 začala moje profesní kariéra, která má trochu nejasné kontury – v podstatě jsem měla celý život problém s tím, co si napsat na vizitku. Na částečný úvazek jsem učila na fakultě, dělala korektury, překládala, psala propagační texty, pracovala na reklamních kampaních... U všech těchto činností mi přišly nejzajímavější přesahy, propojování zdánlivě nespojitých prostředí, seznamování různých lidí.

K mým nejlepším (i když nejnáročnějším) obdobím patřila doba, kdy jsem souběžně učila na univerzitě, dělala PR v Domě umění a vytvářela reklamní měsíčník Aktuality Galerie Vaňkovka: výstavy z Domu umění se přesouvaly do nákupního centra, studenti španělštiny dělali projekty v Domě umění, v magazínu Vaňkovky se objevovaly upoutávky na kulturní a vzdělávací akce v Brně, studenti překládali povídky, které vyšly v antologiích Větrných mlýnů...

Kdybych měla upřímně říct, co je moje největší kvalifikace, musela bych přiznat, že jsou to lidé. Právě díky různorodosti svých aktivit – a pochopitelně i díky množství lidí, s nimiž jsem se v průběhu života setkala – umím propojit ty, kdo si vzájemně dokážou pomoct nebo společně nacházet nová řešení problémů.

Za svou práci ale považuju i činnosti, které nejsou honorované – a které můžu vykonávat jen díky nekonečné trpělivosti a podpoře svého muže.

Před lety jsem se například podílela na výstavách o brněnských řekách a nábřežích a o veřejném prostoru v oblasti Cejlu. Otázka sociálně vyloučených oblastí, kultury chudoby a hlavně necitlivosti veřejnosti vůči lidem, kteří neměli v životě štěstí a na které nejvíce dopadly ekonomické a společenské změny, mě zajímá dodnes. A jsem velmi ráda, že se díky kolegům z Žít Brno dostala z aktivistické polohy do roviny politického řešení.

Spolupracovala jsem s institucemi, které se zabývají otázkou hendikepu, a v poslední době i problémy dlouhodobě pečujících osob, které jsou dodnes na okraji zájmu zdravotního i sociálního systému. Podporuju LGBT hnutí v jejich snaze o dosažení normálních legislativních podmínek pro jejich děti. V roce 2014 jsem vydala historický průvodce Teplá Praha (jeho hlavním autorem byl můj student z romanistiky).

Mezi moje nejmilejší dobrovolné činnosti určitě patří členství v Okrašlovacím spolku pro Lomnici a okolí. Tento spolek dokazuje, že s nadšením lze prosadit i zdánlivě nemožné – viz například mezinárodní konferenci ke 100. výročí narození významného rodáka, psychiatra Lea Eitingera nebo loňskou výstavu o Nansenově nadaci.

Logickým vyústěním mých činností bylo zapojení do aktivit Žít Brno. Zprvu recesistické a satirické uskupení je dnes jedním z nejvýraznějších politických subjektů české politiky. S obrovským úžasem a obdivem sleduju své kolegy, kteří dokázali do komunální politiky vnést témata jako solidarita, soucit, odpovědnost a uvádět do praxe projekty, které nám připomínají, k čemu vlastně politiku máme: k zabezpečení důstojného života.

K mému rozhodnutí pustit se do tzv. vysoké politiky přispěly do velké míry události loňského roku. Naše kamarádka Lucie zjistila, že má terminální stadium rakoviny děložního čípku a rozhodla se podstoupit léčbu v Brně. Několik měsíců jsme ji společně se skupinou přátel doprovázeli na vyšetření, starali se o ni doma i v nemocnici. A zjišťovali přitom, s jak velkými, a často zbytečnými problémy se potýkají lidé s vážným onemocněním. Mnohdy je jejich příčinou jen špatná komunikace a neprovázanost jednotlivých služeb. Lucii jsme pomohli spustit kampaň Měsíc raka, která přiměla tisíce žen absolvovat dlouho odkládanou preventivní prohlídku. Poslední dny strávila Lucie v péči domácího hospice. Intenzivní setkání s lékařkou a sestrami domácího hospice Tabita mi ukázala, jak je vlastně snadné umožnit lidem, aby umírali tak, jak si sami přejí, tedy i doma. Stejně jako v mnoha jiných případech brání většímu rozšíření hospicové péče špatná informovanost veřejnosti i samotných zdravotníků, neochota politiků věnovat se nepříliš optimistickému tématu a špatné nastavení zdravotního systému.

A právě těmto tématům bych se chtěla v Senátu věnovat.

 

Vzdělání

1987–93 Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, obor čeština-francouzština
1983–87 Gymnázium Boskovice

Zaměstnání

2016 Domácí hospic Tabita, PR, fundraising (bez honoráře)
2015 výuka češtiny na Ukrajině, České centrum
2014 vydání publikace Teplá Praha
2014 Vojenský historický ústav – Oddělení výuky a vzdělávání Brno
2008–2013 Dům umění města Brna: komunikace s veřejností, redakce webu, sociální sítě, tvorba, redakce a korektury textů

1993–1994

1998–1999

2000–2009

Filozofická fakulta MU, asistentka Ústavu románských jazyků a literatur: fonetika a fonologie francouzštiny, překladatelský seminář, čeština pro romanisty, alternativní metody výuky francouzštiny
2002–2004 Fakulta sociálních studií, Katedra žurnalistiky a mediálních studií: 
stylistika propagačních a reklamních textů
od 1993 OSVČ, překlady, korektury
od 1992 překlady a korektury odborných, popularizačních a beletristických textů, tvorba propagačních a publicistických textů: Computer Press / Albatros, Jota, Větrné mlýny, Petrov, Host, Dokořán,  Es-ma, ERA, časopisy RozRazil, Extra Publishing, ERA21, Smart Cities, Vozíčkář ad.

Vybrané reference

Reklama, marketing, PR

  • Dům umění města Brna
  • Omega Design
  • Aktuality Galerie Vaňkovka

Spolupráce s VŠ

  • Masarykova univerzita
  • FIT VUT
  • Newton College
  • Technická univerzita Liberec

Kulturní management

  • Výstavy Nansenova nadace (2015)
  • Konference ke 100. výročí narození Lea Eitingera (www.eitinger.cz)
  • výstava a publikace Ztracená sousedství – romský a židovský holocaust na Tišnovsku, Velká válka a Lomnice
  • Konference Ligy vozíčkářů 2013

Veřejné aktivity

Bára Antonová

senátorka na život a na smrt

Kandidátka TOP 09, Strany zelených a Žít Brno v senátním obvodu č. 58 Brno-město

Mluvme spolu

Napište mi na můj e-mail barbora@volimbaru.cz nebo zavolejte na telefonní číslo 732 632 019.